kravin

“Nástroje technologie se při svém ponoru do původního stavu stávají součástí geologie země. Stroje se jako dinosauři musejí obrátit v prach anebo zreznout. Dalo by se říci, že “de-architekturace” se odehrává předtím, než umělec stanoví své limity mimo ateliér či pokoj.” (Robert Smithson – Sedimentace mysli: Zemské projekty, 1968)

ÚVOD

Jako motto dlouhodobého projektu centra ekologického mediálního umění jsme si zvolili výše uvedené řádky. Základem je místo: bývalý kravín ve vesnici Hranice u Malče na Vysočině. Naším záměrem je kulturní re-destinace kravína a vytvoření prostoru, věnovaného rozvoji ekologické mediální kultury. Toto místo by se mělo stát kulturním centrem vesnice a celého regionu, s lokální a mezinárodní působností. Náš tým je složen z umělců a teoretiků, působících v občanském sdružení yo-yo a v belgickém kolektivu okno.

V první fázi chceme otevřít diskusi o povaze ekologického mediálního umění, o jeho definicích a paradoxech, ale také možnostech, které coby hybná síla proměny v rámci současného umění a kultury slibuje. Do této diskuse chceme kromě umělců zapojit také osobnosti z dalších oborů, sociology, historiky, etnografy, antropology, filozofy, inženýry, architekty a další experimentující vědce. Záměrem je vytvořit základní program s návrhy k realizacím, který nás povede v následujících letech. To nám umožní ve spolupráci s vyzvanými umělci a dalšími tvůrčími lidmi realizovat série projektů. Ty by se měly dotýkat udržitelného rozvoje a nové definice umění v ekologických termínech. Zajímavější než podporovat individuální díla nám připadá rozvíjet kolektivní projekty, neustále zpochybňující známé termíny a postupy.

Chceme vytvořit místo pro zkoumání a experimentování s inovativním přístupem ke kultuře, umění a vědám. Místo pro spolupráci ve venkovském prostředí, svázané se současným kontextem a v mezinárodní síti aktivit. Doufáme v překračování H/hranic existujícího a imaginárního.

POPIS MÍSTA

Bývalý kravín se nachází na okraji malé vesnice Hranice (spravované z nedaleké obce Maleč) v podhůří Železných hor, v chráněné krajinné oblasti. Hranický statek (k němuž patřily i okolní budovy) patřil pod správu velkostatku Maleč (barokní malečský zámek koupil v roce 1862 František Ladislav Rieger, jehož potomci jej nyní rekonstruují), stejně jako další panské dvory (Maleč, Víska, Hranice, Předboř, Lány, Modletín, Rušínov), lesy, pole, louky.

Budovu, která má být určena pro rezidenční centrum, tvoří dvě části – obytná budova a přilehlý kravín.

V přízemí obytné budovy se dřív nacházela kancelář s vchodem v čele, chodba vedla do dvou světnic a do bytu kočího (s předsíní). V příčné chodbě bývala pekárna. Z přízemí vedly schody do sklepa a do prádelen. Jedna z nich bývala sýrárnou. V prvním patře se nacházel byt správce s kuchyní (bývalým pokojem – salónkem), vedoucí do dvou pokojíků a tři hostitelské pokoje na druhé straně chodby. Z prvního patra vedou schody na půdu. Dispozice místností i jejich klenutí se z velké části zachovala. Hlavní část kravína tvoří klenutý chlív se dvěma řadami sloupů, přilehlou bývalou stájí jalovic a řezárnou. Nad ní se nachází půda s řadami okének po stranách.

Součástí hranického dvora bývala stodola (dnes zbořená), vedle níž byl kurník a dřevník. Naproti býval byt šafáře a ovčín (později volárna); tato budova se zachovala dodnes. Na čtvrté straně dvůr uzavíral špýchar, jednopatrová zděná stavba. U bývalého kravína je dřevěný chlívek a přiléhá k němu zděná přístavba. Uprostřed dvora se nacházela kolna.

Info In: Velkostatek Maleč-Inventář (Státní archiv v Zámrsku), Dr. Erik Bouza, Lada Koupilová, 1960; Hranice a Velkostatek v Malči. Dvůr Hranice, Stav k 5. březnu 1937, zpracoval Ing. Josef Kruml 29.4. 1937

Plán z archivu v Zámrsku – materiály o velkostatku Maleč

Hranice a Velkostatek v Malči. Dvůr Hranice - popis stavu k 5. březnu 1937

POSTUP & BUDOUCÍ AKTIVITY

V první fázi bude třeba provézt základní rekonstrukci správní budovy a chléva bývalého kravína a úpravy přilehlé zahrady. Pozemek, který je v katastru registrovaný jakožto zemědělský, a který byl určen průmyslové výrobě, přetvořit v následujících letech v kulturní místo.

a) REZIDENCE

Rezidenti by měli ve svých projektech reflektovat daný prostor, vytvářet v čase se proměňující díla, zapojovat místní obyvatele z okolní oblasti do svých aktivit.

V pozadí veškerých aktivit by měly stát otázky: Jaká je dnes role umělce a uměleckého výzkumníka? Jak se mohou umělci účastnit života v lokálních komunitách? Jak mohou ve své tvorbě reflektovat nové přístupy a transformace prostředí, místní historii a příběhy, nacházet alternativní využití pro dlouho opuštěné budovy, které by dávalo smysl?

Rádi bychom, aby zde umělci rozmanitých disciplín mohli pracovat s různými nástroji a médii (elektronika, video, zvuk, performance, text, socha...) a zkoušet množství přístupů k provádění dlouhodobých kulturních projektů. Upřednostňujeme umělce a výzkumníky, kteří jsou zvyklí pracovat společně s dalšími, používat technologie v závislosti na konkrétním prostředí. Na základě nových technologií a přístupů přinášet experimentální výsledky, v propojení s okolními a širšími tvůrčími sítěmi.

První rezidenti budou hrát důležitou roli v rozvržení rezidenčních prostor a vymýšlení možných využití pro jednotlivé místnosti domu a zahradu. Délku jednotlivých rezidencí budeme stanovovat individuálně podle plánovaných aktivit. Navrhujeme krátké rezidence (do 3 týdnů) a delší rezidence (1-3 měsíce).

V České republice existuje několik inspirativních rezidenčních projektů. Dosud však spíš chybí takové, které by nabízely dlouhodobé pobyty v “přirozeném” prostředí, místa mimo hlavní umělecká centra, kde by umělci mohli pracovat v přímém kontaktu s místní komunitou, a navíc “na čerstvém vzduchu”.

b)KONSORCIUM

Plánujeme vytvořit mezinárodní konsorcium “Kravín na Hranici”, složené z odborníků z různých disciplín, které by společně s námi vytvářelo program centra. Konsorcium bude mít funkci poradního orgánu a bude se pravidelně obměňovat.

c) Ekologická mediální kultura: pokus o definici

Ekologické umění neznamená pouze využívání přírodních materiálů či upozorňování na zhoršující se stav životního prostředí. Současní umělci využívají současné technologie a zároveň jsou ekologičí v nejširším slova smyslu. Řecké slov oikos (οἶκος) znamená domov, hospodaření či životní vztahy: ekologie je interdisciplinární vědecké studium vztahů mezi organismy a jejich interakcemi v prostředí. Eko-umělci využívají domácí materiály, místní zdroje energie, reflektují udržitelné procesy a zpracovávají lokální témata.

Počátky ekologického umění sahají do 60. let 20. století. Historické předobrazy ekologického umění sahají od krajinářství 19. století, přes Land-art a zemní umění, happeningy a hnutí Fluxus v 60. letech až k dílu Josepha Beuyse, který vznik ekologického umění ovlivnil svými akcemi “sociálních skulptur”, které měly mít transformační účinek na společenost a politiku. Pro rozšíření termínu ekologie do sociální oblasti je klíčový text The Three Ecologies (Tři ekologie, 1989) Félixe Guattariho, který vnímá mediální ekologii a média vůbec jako ve všech ohledech zásadně politická či eticko-estetická. Podle Guattariho je nutné vnímat svět z perspektivy tří ekologií: sociální, mentální a environmentální. Zdůrazňuje, že je nutné vzít v úvahu současné podmínky: “Dnes se více než kdy jindy stala příroda neoddělitelnou od kultury; pokud chceme pochopit interakce mezi ekosystémy, mechanosférou a sociálními a individuálními referenčními univerzy, musíme se naučit myslet “transverzálně.” Ekologické tedy podle Guattariho funguje v každodenním životě, na všech úrovních.

Kalifornský profesor konceptuálního/informačního umění Stephen Wilson, autor knihy Information Arts: Intersections of Art, Science, and Technology (2002), přehledu uměleckých pokusů na rozhraní vědeckého výzkumu a nových technologií, zdůrazňuje, že umělci by se měli přímo účastnit výzkumných aktivit, ne být pouze jejich vzdálenými komentátory. Mají své výhody: v jistém smyslu jsou osvobozeni od požadavků trhu a specializace a mohou sledovat “nevýdělečné” linie výzkumu, propojovat disciplíny, využít umění jako zónu “integrace, dotazování se, rebélie.” K propojení světů vědy a technologie se světem umění je ovšem nutné dostatečné vzdělání, umělci si musí proto vybojovat “přístup ke kontextu a k nástrojům, relevantním pro jejich výzkum.” Poznávání kontextu a nástrojů je dlouhodobý proces, a mediálně ekologické umění nemůže být definováno pouze svým obsahem, nýbrž na základě svého celkového kontextu vzniku a distribuce. Ekologickými nástroji se přitom mohou stát odpadní materiály stejně jako třeba nekomerční, open source softwary.

Podle teoretika Matthewa Fullera (autora knihy Media Ecologies. Materialist Energies in Art and Technoculture z roku 2005) se mediální ekologické umění zabývá komplexními interakcemi a procesy, a přitom věnuje pozornost materialitě elektronických médií. Tvrdí, že termín ekologie zvolil proto, že je to ten nejvýmluvnější, který jazyk v současné době má k označení “dynamické propojenosti procesů a objektů, bytí a věcí, vzorců a hmoty.” Mediální ekologie (anebo informační ekologie) - prvně použitý Raymondem Arlem v článku Media Ecology (Radical Software, 1971) – je mnohoznačný termín, označující díla softwarového designu, nové archivační postupy, práci s metadaty či způsoby generování nových typů dokumentace a informace.

Ekologičtí mediální umělci vytvářejí novou estetiku, vycházející z citlivosti ke konkrétnímu místu, v nové syntéze vědy, technologie a umění. Jejich akce, často vznikající ve spolupráci s profesionály z různých oblastí, jejichž součástí se stává veřejná diskuse, mohou podnítit imaginaci, vyvolat akční odezvy.

(In: Zkrácená verze článku Lenky Dolanové Ekologické mediální umění. Umělecké pokusy, z nichž zezelenáte, otištěného v A2 č. 24/2009)

ROZLOŽENÍ

Hlavní budova – bývalá obytná budova pro správce a pracovníky hranického statku – bude kombinovat soukromé a veřejné využití: v přízemí společná kuchyň, pokoje pro hosty, sociální zařízení. Pekárna. V patře soukromé pokoje organizátorů rezidencí, kuchyň, knihovna, sociální zařízení. Půda: ubytování, ateliér.

Bývalý kravín - chlév – místo pro veřejné aktivity: výstavy, diskuse, projekce, koncerty, dílny... Půda: ubytování, ateliéry.

V průběhu následujících tří až čtyř let plánujeme založení až sedmi rezidenčních míst.

Zahrada – ekologická mediální zahrada: ovocné stromy, keře (zapomenuté dřeviny typické pro tuto oblast), zelenina. Ale také místo pro ekologicko-umělecké experimentování. V okolí včelín. Obnovení pekárny. Pěstování zeleniny, chov slepic a ovcí. Snaha o alespoň částečnou soběstačnost.

Vytápění a ohřev teplé vody chceme zajistit co nejšetrnějším způsobem s využitím obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a přípravu teplé vody (nízkoemisní zdroj vytápění na biomasu, solární systémy pro přípravu teplé vody).