Kravín Rural Arts (KRA)

    KRA* (Kravín Rural Arts)

    *KRA = snad příliš zjevný odkaz k ekologické problematice?
    *KRÁ = krákání jako odkaz k havranovi, symbolu umění, hravosti a kreativity. Havrani si jako jedni z mála divoce žijících zvířat vytvářejí vlastní nástroje pro hru; havran je v mytologii často šprýmař, trickster, který narušuje pravidla a konvenční chování.
    *KRAVÍN = protože kravám vděčíme za toto místo.

    Situace

    Základem je místo! – bývalý kravín na okraji vesnice Hranice u Malče. Zde vzniká umělecké rezidenční centrum, zaměřené na vývoj ekologického mediálního umění, s lokálním a zároveň mezinárodním zaměřením. Jeho program bude situován napříč disciplínami: umělci všech řemesel, vědci, spisovatelé, ekologové, řemeslníci, i starousedlíci. Rádi bychom vytvořili místo pro setkávání, výzkum, hru a experimentování v rurálním prostředí; prostor pro překračování hranic mezi existujícím a imaginárním. Místo, kde mohou sdílet své zkušenosti a vzájemně se obohacovat různorodé skupiny – obyvatel, rezidentů i návštěvníků.

    Hranice u Malče leží na úpatí Železných hor, v chráněné krajinné oblasti. Nejbližším městem je Chotěboř (6 km). Vesnice má asi 50 obyvatel, administrativní centrum Maleč s okolními vesnicemi více než 700. Nejbližší obchod a hospoda jsou v Malči (asi 1,5 km). Bývalý kravín leží na okraji vesnice. Býval součástí velkostatku Maleč a stejně jako další statky v okolních vesnicích (Víska, Předboř, Lány…) spravován z malečského zámku.

    Kravín je místem, kam se jasně vepsaly různé historické periody – kdysi součást velkostatku, který v roce 1862 koupil František Ladislav Rieger. V majetku jeho potomků byl až do roku 1948, kdy byl rodině vyvlastněn. Kravín v Hranicích spravovalo zemědělské družstvo, které používalo stáje jako skladiště materiálu, přízemí obytného domu pro kanceláře a v horním patře bydleli nájemníci. Bylo postaveno několik zbytečných zdí a všechny podlahy byly zalité betonem. Celkově tyto změny přispěly k poničení budov po estetické i funkční stránce. Na začátku 90. let byl zámek v Malči vrácen rodině, a s ním i polovina bývalého kravína… Tu jsme v roce 2010, a o rok později i polovinu druhou, získali se záměrem vytvořit zde kulturní centrum. Od té doby odkrýváme historické vrstvy, cihlu po cihle, odvážíme kolečko betonu po kolečku betonu…

    Budovu (zřejmě z roku 1898, ale některé její části jsou pravděpodobně ještě o něco starší) tvoří dvě srostlé budovy: dům a stáje.* Hlavní vchod do obytné budovy býval v čele. Vedl do kanceláře a chodbou do dalších dvou místností obývaných pracovníky a bývalého bytu kočího. Z přízemí vede schodiště do sklepa a do patra. V prvním patře býval byt správce statku, se salónkem a dvěma pokoji na stranách. Na druhé straně chodby se nacházely hostitelské pokoje. Všechny místnosti jsou klenuté. Z prvního patra vede další schodiště na půdu.

    Z obytné budovy vedly dveře přímo do stájí; dnes jsou zazděné. Stáje jsou klenuté na dvě řady sloupů. Menší a zřejmě novější prostor na jejich konci býval používán jako stáj jalovic a řezárna. Budova má rozlehlou, ručně vyrobenou dřevěnou střechu a půdní prostor je osvětlován vikýři a řadou malých okének po stranách. Lemuje ji zubatý pás z červených cihel.

    V minulosti dotvářely statek do uzavřeného celku tři budovy – ovčín, špýchar a stodola, který shořela po zásahu bleskem na začátku devadesátých let. Protější budova, dnes obytný dům, sloužila jako dům správce a ovčín. Špýchar na straně čtvrté bývala jednopatrová cihlová stavba, dnes upravená na obytný dům. Náš soused, který zde vyrostl a jehož otec na statku pracoval, si pamatuje řadu topolů uprostřed dvora. I mnoho dalších obyvatel Hranic a Malče i okolních vesnic v různých obdobích na statku pracovalo.

    V raném středověku vedla touto oblastí tzv. Libická stezka, která spojovala Čechy a Moravu. Na blízkém vrchu Hradiště se snad nacházelo strážní hradiště, a na kraji Hranic celnice. Ačkoliv v poslední době někteří historici existenci této stezky zpochybňují, je možná důležitější, že existuje jako určitá místní legenda…

    *Informace o tom, jak budovy vypadaly, čerpáme z dokumentu Velkostatek Maleč – Inventář (Dr. Erik Bouza, Lada Koupilová, 1960; Hranice a Velkostatek v Malči. Dvůr Hranice, s datem 5. března 1937, vypracoval Ing. Josef Kruml 29/04/1937). Uložen ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Jedná se tedy o stav z konce 30. let minulého století…

    Jak plánujeme budovy využívat

    Dům

    Po postupné rekonstrukci, jejíž součástí bude odstranění nepříznivých minulých změn, plánujeme v přízemí vytvořit dva byty, určené pro rezidenty – umělce, spisovatele, výzkumníky i běžné návštěvníky. V prvním patře vzniká v rozlehlé chodbě knihovna s knihami o lokální historii, ekologii, zahradničení, médiích a umění…, přístupná pro rezidenty, na požádání i pro běžné návštěvníky. Zde se také nachází soukromý obytný a pracovní prostor. Po rekonstrukci půdy a střechy vznikne další ubytování, ateliéry pro návštěvy, umělce, přednášející, účastníky různých akcí.

    Kravín

    Stáje jsou ideálním prostorem pro kombinaci řady aktivit. Kromě dílen (pro práci se dřevem, kovem a dalšími materiály) a včelařského zázemí zde bude flexibilní prostor pro organizování řady veřejných akcí: výstav, diskusí, projekcí, přednášek, koncertů, dílen…

    Plánujeme zde vytvořit (bio-)kavárnu s příslušenstvím v bývalé stáji jalovic, nabízející řadu místních specialit: domácí chléb, med, jablečný mošt, slivovici z yo-yo slivoní, sýry a další mléčné produkty, zeleninu, houby… Místo pro setkávání pod střechou kravína.

    Zahrada

    Zahrada byla zarostlá a zanedbaná, částečně ji používali k uskladnění materiálu a zemědělských strojů… Část zahrady ale využívali nájemníci domu k pěstování zeleniny – objevili jsme zde zbytky záhonu s jahodami. V dřevěné kůlně mívali koně a v chlívku prase a později snad i cvičené psy. Překvapivé bylo zjištění, kolik druhů rostlin a živočichů zde nalezlo svůj habitat: slepýši, hlemýždi, ještěrky, koroptve, ježci, různí ptáci a hmyz. Také proto jsme se rozhodli ponechat část zahrady v divokém stavu. Díky její rozloze se však zároveň může stát místem pro zahradničení, s novým ovocným sadem s různými lokálními odrůdami stromů, a přírodní zeleninovou a bylinkovou zahrádkou. V zahradě žijí tři včelí kolonie a následovat budou další úly, méně tradiční, vytvářené podle starých i novějších konstrukčních principů.


    Veřejná zahrada uměleckých nástrojů

    Část pozemku bychom rádi proměnili ve veřejně přístupnou zahradu a zároveň místo pro práci umělců, přírodní uměleckou laboratoř. Také místo pro odpočinek, hru, setkávání a experimentování, zastávku na cestě… Zahrada – laboratoř bude vytvářená v průběhu diskusí s místními obyvateli, rezidenčními umělci a odborníky. Na místě bývalé stodoly chceme v budoucnu postavit pasivní dům – rozhlednu, sloužící jako ekologicko-umělecké studijní centrum, využívající solární a větrné energie.

    Na 28, 57 m2 z této zahrady přispěla belgická umělecká skupina Various Artists, která se tak stala prvním přispěvatelem Zahrady uměleckých nástrojů.

    Idea a program

    Program centra KRA bude zaměřen na propojení ekologie, umění a aktuálních médií. Kromě rezidencí pro umělce i další tvůrce zahrne také rozmanité další aktivity. Chceme vycházet z okolního rurálního a zemědělského prostředí a lokální znalosti kombinovat s možnostmi současných technologií a médii.

    Jedním z hlavních témat je mizení ekologické a kulturní diverzity venkova. Zajímají nás místní tradice, ovšem nikoliv jako nostalgická připomínka minulosti a turistická atrakce. Tradiční postupy chceme využívat k vytváření aktuálních věcí. Umělecké rezidenční centrum sídlící v rurálním prostředí je nucené pracovat s různými odlišnými kulturami – včelaři, myslivci, rybáři, cyklisté, fotbalisté a jejich fanoušci, běžní obyvatelé postrádající jakýkoliv zájem o cokoli, blížící se umění… Každá z těchto skupin má specifické znalosti, a prostor KRA může fungovat jako určitá spojka, kontaktní zóna, jejíž činnost se neustále proměňuje.


    Naše aktivity lze rozdělit do několika okruhů:

    • Eko-umělecká praxe: je zaměřená na DIY (udělej si sám) práci s médii a její nedílnou součástí je sdílení zdrojů a nástrojů. Staré i nově vyvíjené nástroje jsou zaměřené například na využívání přírodních zdrojů (sluneční, větrná energie), monitorování přírodních procesů, určené k pozorování včel, zahradničení, historii krajiny, zkoumání lokálních receptů, historických a alternativních ekologických stavebních metod, historii zemědělství a využívání půdy obecně…

    • Lidová univerzita Kravín: veřejně přístupné přednášky, dílny, kurzy – s účastí umělců a odborníků z různých disciplín, místních obyvatel všech věkových skupin -, věnované práci s obrazem a zvukem, s přírodními materiály, zahradničení, včelařství, houbaření, místní historii…, její součástí mohou být:

    - Kino na beton: občasné letní venkovní projekce filmů a videí, projekce s živou hudební improvizací…

    - podzimní festival pochodových kapel: místní kapely i ty odjinud, hrající v různém seskupení v krajině, pochodující po starých stezkách – snad tradiční festival, ale zároveň tak trochu jiný… 

    - procházky: vesnice, louky, lesy, hory; příběhy, vzpomínky, umělecké intervence, sdílení příběhů krajiny, různé způsoby dokumentování a mapování cesty…

    • Neformální sousedská setkávání

    Rezidence

    Zatímco jiné rezidenční programy jsou většinou omezené na určitý soubor disciplín, my se snažíme propojit různé pohledy na ekologii a kulturu. Rezidenti z jakékoliv oblasti by měli ve svých projektech reflektovat okolní prostředí, případně do svých aktivit zapojovat místní obyvatele (či nechat se zapojit do těch jejich).

    Rezidenční program vybízí ke kladení otázek: Jak se mohou umělci účastnit udržitelného života v místní komunitě? Jakým způsobem mohou ve svém díle reflektovat nové technologie a přístupy a změny životního prostředí. Jaké alternativní a smysluplné použití lze nalézt pro opuštěné venkovské budovy?

    Náš prostor je otevřený umělcům z různých disciplín, kteří využívají různé nástroje a média (elektronika, video, zvuk, performance, text, sochařství, architektura, rostliny, zvířata či jiné organismy…). Zajímají nás umělci, schopní rozvíjet dlouhodobější projekty, a schopní modifikovat svou práci v dialogu s prostředím. Očekáváme experimenty, které nemusí nutně vyústit v instalaci či výstavu, ale které by měly přispět k rozvoji prostředí. Délka rezidencí bude určována individuálně, na základě plánovaných aktivit. Vítáme také teoretiky a výzkumníky z různých oborů a oblastí se zájmem o dialog na rozhraní disciplín.


    Zaměření

    Ekologické nechápeme pouze ve smyslu používání přírodních materiálů či zabývání se problémy znečištění prostředí. Ekologii je možné chápat jako kritický a interdisciplinární přístup k okolnímu světu, a alternativní způsob vytváření společenství. Podle francouzského filozofa a psychologa Félixe Guattariho je nutné vnímat svět z perspektivy tří ekologií: sociální, psychické a environmentální (Three Ecologies, 1989). Guattari také věřil, že estetická praxe ve spojení s vědou a technologií by mohla nabídnout nejúčinnější odpověď na otázky týkající se životního prostředí. Anebo jinak: podle teoretika Matthew Fullera otevírají nové umělecké metodologie prostor pro “meta-antidisciplínu, jež je polámaná, trhavá a oslnivá.” Aktuální pokročilé umělecké formy a ekologie snad sdílí určitý podvratný potenciál – či snad revoluční způsob myšlení. “Z ekologického úhlu pohledu je převrácení organického vývoje výsledkem děsivých protikladů mezi městem a venkovem, státem a komunitou, průmyslem a zemědělstvím, masovou výrobou a řemeslnictvím, centralismem a regionalismem, byrokratickým měřítkem a lidským měřítkem.” Napsal v roce 1964 Murray Bookchin alias Lewis Herber.

    Ekologie se stává přitažlivým alternativním životním stylem zejména obyvatel velkých měst. Městské včely prý produkují více medu než ty venkovské, a městští lidé zřejmě konzumují více produktů z “farmářských trhů” než ti z venkova. Jaké jsou a mohou být současné podoby venkova? Místo pro trávení víkendů pro lidi pracující ve městech? Rurální skanzen uchovávající a periodicky oživující dávno mrtvé tradice? Anebo existují alternativní vize živoucího venkova, k nimž mohou přispět také ekologičtí mediální umělci, jako nová a zvláštní skupina venkovanů, kteří snad s sebou přinášejí užitečný soubor znalostí a schopností?

    Ekologičtí mediální umělci – mladí/staří/amatéři/profesionálové/vy/my… – vytvářejí novou estetiku na základě citlivého přístupu ke konkrétním místům. Jedná se o otevřenou oblast výzkumu, jehož metody a cíle se v čase mění. Ekologické mediální umění v různém poměru kombinuje prvky ekologie, médií a umění. Je kritické a odmítá zjednodušující řešení. Na jedné straně je pevně zakořeněné v rozmanitých místních komunitách, a na straně druhé pohyblivé v mezinárodně propojené v síti spřízněných iniciativ. Snaží se přispět ke zlepšení situace v daném místě, a zároveň se cítí být součástí globálně probíhajících procesů.

    S iniciativou KRA chceme tato témata učinit součástí obecnější veřejné diskuse. Zapojit místní obyvatele, mezinárodní umělce i návštěvníky do našeho programu, nikoliv jako pasivní publikum, nýbrž jako aktivní partnery a spolutvůrce projektu, a společně tak ovlivňovat naše životní prostředí.